Když se řekne letecká akrobacie, každému se vybaví zvuk několika set koní prohánějících po obloze neuvěřitelně rychle se zmítající letadlo. Jenže lze to samé dělat bez motoru? Lze a Češi v tom jsou jedni z nejlepších na světě…
Letecká bezmotorová akrobacie skýtá mnohá specifika, je tichá, elegantní, ale přesto často razantní a v mnoha smyslech extrémní. O tom, jak se létá s akrobatickými kluzáky, jsme hovořili přímo s reprezentanty České republiky.
Hned na úvod, o čem vlastně je letecká akrobacie?
Letecká akrobacie je precizní práce v extrémních podmínkách. Snaha o dokonalost a zároveň dovednost řídit letadlo na hranicích jeho možností. Také je to ale neuvěřitelná volnost pohybu ve 3D prostoru při skloubení duší člověka a stroje.
Jaké jsou vlastně rozdíly oproti motorové akrobacii a s čím se pilot musí vyrovnat vzhledem k tomu, že nemá motor?
Oproti motorové akrobacii v případě té bezmotorové samozřejmě odpadá poměrně podstatný prvek, kterým je právě zmíněný motor. Létání s ním má samozřejmě spoustu výhod, ale zároveň je to potenciální zdroj problémů. Bezmotorový akrobat se s nimi proto potkat nemůže. Musí ale operovat jen s omezeným množstvím energie, kterou v podobě výšky dostane za vlečným letounem před začátkem akrobatické sestavy. Tu se pak snaží proměnit v co největší rychlost nutnou k provedení jednotlivých prvků při co nejmenší ztrátě výšky. V tomto ohledu je bezmotorová akrobacie oproti té motorové náročnější na čistotu pilotáže a na harmonické provedení jednotlivých prvků. Také je nutné přemýšlet hodně dopředu, protože každá vteřina letu znamená ztrátu výšky a tím i energie.
Oproti motorové akrobacii je omezen také vertikální rozsah prvků, letadlo bez motoru ve stoupavých letech rychlost rychleji ztrácí a naopak v sestupných díky své aerodynamické čistotě rychleji získává. Pilot tak má paradoxně méně času na reakci, byť je bezmotorová akrobacie z pohledu rychlosti rotací trochu pomalejší.
Zmínili jste rychlost, jak rychle se létá?
Létá se prakticky v celém spektru rychlostí, kterým je konstrukce letadla omezena. Prakticky jde o rychlosti od cca 85 do téměř 300km/h. V některých případech se ale pilot může pohybovat i pomaleji, např. když letí po oblouku, který se blíží balistické křivce. Občas je možné dokonce i po krátkou dobu couvat.
Předpokládám, že se nebudu mýlit, když řeknu, že na pilota asi působí poměrně velké přetížení…
Je to tak, běžná akrobacie se létá od přibližně -5 do +6G, pilota tedy ze sedačky vytlačuje pětinásobek, resp. do sedačky zatlačuje šestinásobek jeho hmotnosti. Není však výjimkou se dostat na hodnoty přetížení kolem -5,5 až +8G, odtud už nechybí moc k maximálním konstrukčním omezením -6 a +9G u soutěžního stroje. K těm se už ale mj. kvůli extrémním ztrátám energie a velkému namáhání letadla cíleně nepřibližujeme. Vyjma přetížení pilotovi komplikují život i další faktory, jako je např. téměř nesnesitelné horko v kabině v teplých letních dnech nebo naopak zima v chladných měsících. Neopomenutelným faktorem je také stres na soutěžích, který dokáže ovlivnit psychickou pohodu pilota. Říká se, že přes 70% procent výkonu je tvořeno právě psychikou a až ten zbytek tréninkem a tím, co pilot skutečně umí – samozřejmě porovnáváme-li piloty na podobné úrovni.
V čem se vlastně soutěží?
Soutěží se v přesnosti provedení jednotlivých prvků a jejich umístění do tzv. boxu, což je krychle o hraně 1km, ve které soutěžní let probíhá. Kromě toho je pak hodnocena i harmonie celého letu.
