Že výzkum a věda jde neustále kupředu, nenechá nikoho na pochybách. Každý den zjistí vědci, výzkumníci, vynálezci nebo doktoři po celém světě, něco nového či převratného, co by nám mohlo přinést užitek do budoucna. I 20. století přineslo pár přelomových objevů…
1. Penicilin
K objevu tohoto účinného antibiotika přispěla chyba skotského bakteriologa Alexandra Fleminga. V roce 1928 pracoval Alexandr na výzkumu využití biologických látek – před odjezdem na dovolenou zapomněl v laboratoři uklidit jednu misku, ve které kultivoval stafylokokové bakterie. Když se vrátil, zjistil, že se mu v misce vytvořila plíseň a všechny stafylokoky odumřely.
Dalším výzkumem zjistil, že tato plíseň dokáže zatočitnejen se stafylokoky, ale je také účinná proti streptokokům, meningokokům, bakteriím záškrtu a plynaté sněti, přičemž nemá žádné negativní účinky na zdravé lidské tkáně. Bohužel Alexandrovi nikdo nevěřil, až v roce 1943 se mu podařilo výzkum penicilinu s vědeckým týmem Howarda Floreya a Ernsta Chaina dokončit. V roce 1945 pak získal Fleming, Chain i Florey Nobelovu cenu, neboť penicilinu vděčí za svůj život miliony lidí po celém světě.
2. Struktura DNA
To, že podstatou našich genů je chemická látka (později nazvaná jako deoxyribonukleová kyselina), neboli DNA, zjistil v roce 1928 anglický bakteriolog Frederick Griffiths.
Zjistil, že každý živý organismus je jedinečný a genetické informace jsou zakódované právě v DNA. Odhalení struktury a vytvoření modelu si vzali na starost tři vědci – James Watson, Maurice Wilkins a Francis Crick. V roce 1962 získali Nobelovu cenu za přínos pro fyziologii a lékařství. Lékařství vděčí DNA za nové možnosti ve výzkumu nemocí, vrozených vad, výzkumu dědičnosti, kriminalisté zase za genetické stopy, díky kterým mohou dopadnout pachatele zločinů.
3. Internet
Slovo internet pochází z latinského inter (mezi) a anglického net (síť). Internet se zrodil počátkem 60. let v USA, kde dostali nápad vytvořit síť, která by spojovala nejdůležitější akademické, vládní a strategické počítače. Zrovna bylo období studené války a následkem vojenských zásahů, docházelo k výpadkům některých uzlů. Aby se mohli mezi sebou stratégové domlouvat, vznikly čtyři komunikační uzly.
Později se k nim přidalo 25 uzlů z řad akademiků, univerzit a vědců. Začaly se připojovat další a další uzly i mimo USA až vznikla celá řada propojených sítí a internet v podobě, v jaké ho známe dnes.
4. Atomová bomba
K objevu jaderné bomby paradoxně přispěli Američané, kterým je jejich vlastními jadernými zbraněmi v současnosti vyhrožováno. Pod vedením vědce Roberta Jacoba Oppenheimera byla vyvinuta první atomová bomba, která byla následně otestovaná v poušti, v Novém Mexiku. Objev, že se při jaderném štěpení uvolňuje velké množství energie, vedl k výrobě jaderných zbraní. 6. srpna 1945 byla svržena jaderná puma z amerického bombardéru na japonské přístavní město Hirošima.
Při výbuchu, který následoval, zemřelo přes 70.000 lidí a stejný počet lidí zemřel na následky radioaktivních paprsků gama, nebo následky zranění. Jaderné zbraně jsou bohužel to nejhorší, co lidstvo vynalezlo, hovoří se o nich jako o největší hrozbě budoucnosti.
5. Kontaktní čočky
Za kontaktní čočky vděčí celý svět českému vědci a vynálezci Prof. Ottu Wichterlovi. Otto vynalezl měkké kontaktní čočky, měl výborné znalosti z oblasti hydrogelů a vynalez také silikon. Původně se čočky vyráběly ze skla, což způsobovalo dráždění oka a nebylo možné je nosit po delší dobu. Pak následoval William Feinbloom, který vynalezl čočky vyrobené z polymetylmetakrylátu, kterým se říká tvrdé čočky. Tyto čočky byly sice pohodlnější oproti skleněným, ale měly i své nevýhody – např. nepropouštěly kyslík, což mělo za následek řadu problémů s oční rohovkou. Oproti tomu měkké kontaktní čočky, za které vděčíme Ottovi, jsou pohodlné ihned po nasazení, propouští kyslík a dají se nosit i 24 hodin denně.
