Dnes pro vás máme příběh mladého Patrika (22 let), který žije v krásném východočeském městě Chrudimi. Patrik se nám svěřil se svým příběhem o koupi auta – na rozdíl od většiny lidí se rozhodl, že si nebude půjčovat ani brát leasing, ale rozhodl se peníze si našetřit. Nakonec se mu to povedlo a dnes se raduje z nového auta.
Nechtěl jsem se zadlužit, tak jsem se rozhodl si na auto našetřit
O tom, mít svoje vlastní auto, jsem toužil už odmalička. Automobily mě vždycky fascinovaly a rád jsem jezdil s tátou po republice i do zahraničí. Když mi tedy bylo čerstvých 18 let, jedna z prvních věcí, které jsem se rozhodl si zařídit, byl řidičský průkaz. Zprvu jsem se toho trochu bál, protože někteří kamarádi mi říkali, že získat řidičák není žádná sranda a že mě čeká spousta otázek apod., ale nakonec to nebylo tak hrozné. Jízdy mě vyloženě bavily, učení se otázek a pravidel silničního provozu už sice byla trochu otrava, ale dalo se to zvládnout (taková maturita byla mnohem horší). Zkoušky jsem složil hned napoprvé a stal se tak pyšným majitelem řidičského průkazu.
Spoření mí trvalo asi tři roky, ale nakonec se mi podařilo ušetřit dost peněz
Auto jsem ale ještě neměl. Občas mi ho půjčil táta (abych se mohl projet), ale přál jsem si mít svoje vlastní. Nechtěl jsem ale nějaký ošklivý ojetý vůz z bazaru, ale snil jsem o pěkném, levnějším novém autě. To, které jsem si vybral, stálo cca 200 000 Kč. To byla částka, kterou jsem ale ani zdaleka neměl, takže nastala otázka, jak koupi auta financovat. Zvažoval jsem různé možnosti, jako je bankovní úvěr, nebankovní půjčka, finanční leasing a další, ale nakonec jsem dospěl k rozhodnutí si na auto našetřit. Měl jsem už asi 50 000 Kč a tak mi zbývalo ještě 150 000. Neměl jsem bohužel stálou práci, ale spíše různé brigády, takže s penězi jsem na tom nebyl nijak slavně, ale přesto se mi každý rok podařilo 50 000 našetřit. No a za tři roky už jsem měl cílovou částku – cena mnou vybraného auta se naštěstí nezvedla.
Pocit, když jsem poprvé nasedl do svého vlastního auta byl k nezaplacení
Nikdy nezapomenu na ten úžasný pocit, když jsem odjížděl z autosalonu se svým vlastním vozem. Bylo to něco nepopsatelně krásného a plnými doušky jsem si svoji první jízdu užíval. Skvělý byl i ten pocit, že auto je moje a už nemusím (oproti mnoha jiným lidem) řešit žádné další splátky. Samozřejmě jsem si plně uvědomoval, že s autem je spojená řada dalších plateb a starostí, jako je havarijní pojištění, povinné ručení, STK apod. Jsem ale moc rád, že jsem se nezadlužil – mám kamarády, kteří si na auto vzali nebankovní půjčky a nedopadli moc dobře – jeden ji dodnes horko těžko splácí, druhému se to zcela vymklo z rukou a dostal se dokonce až do exekuce.
Jsem rád, že jsem si na auto našetřil sám, i když prodej na splátky nijak neodsuzuji
Určitě nijak neodsuzuji, když si někdo vezme na auto půjčku nebo když si sjedná třeba klasický leasing. Na tom rozhodně nevidím nic špatného – zastávám ale názor, že člověk v takovém případě musí mít dostatečné příjmy a musí si být 100% jistý, že dokáže půjčku řádně splácet. Jinak se vystavuje zbytečnému riziku a mnohdy to pak končí špatně.
Do budoucna nějakou půjčku nevylučuji, nejdřív ale musím mít pořádný plat
Sen o vlastním autu jsem si už splnil, ale samozřejmě mám v životě i další sny, u nichž bych byl rád, kdyby se mi je časem podařilo naplnit. Jednak bych si přál mít alespoň dvě děti (ideálně kluka a holku) a samozřejmě nějakou krásnou manželku a kromě toho tajně toužím po tom, mít jednou vlastní dům. To už jsou ale samozřejmě daleko jiné částky – postavit nebo koupit si dům už není otázka stovek tisíc, ale spíše několika milionů. A to je částka, kterou prostě asi nikdy nenašetřím a je mi jasné, že bych to musel řešit nějakou formou úvěru – např. hypotékou. Tu už si teoreticky jednou představit umím (i když mne to trochu děsí), ale jinak ano – tohle je typ půjčky, kterou bych si byl jednou ochoten vzít.
Ze svého auta mám každopádně velkou radost a jsem pyšný, že jsem si na něj našetřil
Ještě jednou se vrátím ke svému novému autu, které mi dělá obrovskou radost. Jsem na sebe moc hrdý, že jsem si na něj dokázal našetřit bez jakékoliv pomoci a automobil jsem si koupil ze svých vlastních úspor. To zdaleka každý nedokáže, navíc mě to naučilo spoustě věcí – např. jak šetřit, jak si dokázat odepřít různé věci, jak si sestavit měsíční rozpočet a celkově jak dobře hospodařit s penězi. Měl jsem ale v tomto směru trochu výhodu, protože rodiče mě už od malička učili, jak zacházet s penězi a díky nim jsem tak už v těch 18 letech měl velmi solidní finanční gramotnost – což třeba o spoustě mých bývalých spolužáků ze školy bohužel říci nemůžu.
Koupit si auto za své určitě doporučuji – pokud můžete, je to lepší, než se zadlužovat
Závěrem mého příběhu bych chtěl určitě všem, kteří mají tu možnost, doporučit koupi automobilu za našetřené peníze. Je to skvělý pocit a nemusíte se pak stresovat se splátkami a řešit leasing nebo půjčku. Auto je hned vaše a můžete si s ním dělat co chcete. Budu moc rád, pokud můj příběh bude někoho inspirovat a všem, kteří zvažují koupi auta přeji hodně štěstí a dobrý výběr financování vozu – ať už okamžitou platbou nebo nějakou formou půjčky na auto.
