Na téma předvídání budoucnosti bylo již řečeno mnoho slov. Některé se týkaly i Adolfa Hitlera, vůdce Třetí říše, který přinesl smrt více jak 60 milionům lidí. Pokud bychom měli vzít v potaz jeho konečný „úspěch“, člověk by řekl, že jasnovidec určitě nebyl. Není to však tak jednoduché.
Adolf Hitler od svého uchopení moci v roce 1933 až do útoku na Polsko byl schopen přesně předpovědět reakce veškerých oponentů na své velice agresivní tahy. A nebavíme se zde pouze o Československu a Mnichovské dohodě, ale i o vyzbrojování v rozporu se smlouvami, o obsazení Porýní nebo o násilném připojení Rakouska. V případě Polské okupace mu sice spojenci vyhlásili válku, ale nepadl jediný výstřel. Maginotova linie byla v klidu, možná proto usoudil, že i po útoku na Polsko se nebude nic dít.
Svými politickými kroky velice riskoval, ale jak je známo, risk je zisk. Adolfovi se všechny jeho tahy vyplatily.
Byl to opravdový vojenskopolitický génius, nebo snad měl jasnozřivé schopnosti a viděl do budoucnosti?
Pokud viděl obrazy z budoucnosti, jak je možné, že obrátil svoji agresivitu na Rusko, což byla obrovská chyba. Nesmíme si totiž vize budoucnosti vysvětlovat jako nějaký výpravný pořad v televizi. Je možné, že Hitler viděl pouze svá vojska těsně před Moskvou a špatně si vyložil, že už ji dobyl.
Nejpodivnější událost se stala 19. září 1939, kdy měl Adolf Hitler svůj první válečný projev v Gdaňsku.
Bylo to v době, kdy už měl Polsko pevně v rukou. Vojska se vracela domů a běžný občan na ulici si myslel, že už je po válce. Německo tehdy stálo na vrcholu moci – na špici se samotným Hitlerem.
Co se však stalo tehdy v Cechovním sále se zapsalo jako jedno velké mystérium. Během svých plamenných slov, která držela posluchače v napětí, se stalo něco podivného. Americký novinář a spisovatel William L. Shirer byl tehdy mezi posluchači v sále a o jeho řeči později podal zprávu. Adolf několikrát za sebou vykřikl: „Nikdy nebudeme kapitulovat!“
V té době Hitler nemohl mít ani ponětí, že o pět let později ho budou z východu i ze západu svírat vojska spojenců a že mu špunt v zadku bude už nepříjemně prokluzovat. Jednoduše řečeno, tehdy v Gdaňsku nebyla taková obava vůbec na místě.
Že by během svého emotivního projevu zahlédl něco z budoucnosti?
Adolf vždycky sám sebe označoval za vizionáře, nikdy však ne za jasnovidce. Během své vlády se obklopoval různými lidmi, rádoby senzibily, kteří mu měli radit v jeho taženích. Věděl snad, ze své zkušenosti, že lidská bytost doopravdy dokáže odhalit závoj budoucnosti? Že stačí pouze správný podmět?
