Všichni umělci mají dozajista zvláštní duši, která jim na jedné straně umožní svět vidět jinýma očima než jak jej vnímá většina populace, na druhou stranu něco podobného ale přináší často silné deprese nebo třeba sklony k excentrickému chování. Pojďme se podívat, jak toto pravidlo platilo u některých slavných malířů.

1. Vincent Van Gogh

Autor obrazů jako Kosatce, Slunečnice nebo Ložnice v Arles se proslavil až po své smrti, která jej potkala ve věku pouhých sedmatřiceti let, kdy spáchal sebevraždu střelou do hrudníku. Co ho k tomu vedlo? Především silné deprese, krátce před smrtí pobýval i v psychiatrickém centru v Saint Rémy v Provence. Dále se na Goghově osudu určitě podepsalo i časté odmítání ze strany žen, kterým vadilo zejména jeho nízké materiální zajištění. Život ve špatných sociálních podmínkách uspíšil umělcovo fyzické i duševní chátrání a jeden z nejslavnějších nizozemských malířů, jenž má na svědomí více než 900 maleb a 1100 kreseb 29. července 1890 v Auvers-sur-Oise umírá…

2. Edvard Munch

Jeden z nejslavnějších autorů éry symbolismu neměl vůbec poklidné dětství, v pěti letech zemřela jeho matka na tuberkulózu, otec se díky této tragédii uzavřel do sebe a o rodinu se příliš nestaral. Mladý Edvard navíc často trpěl nejrůznějšími nemocemi, což jej ale přivedlo k tomu vzít z dlouhé chvíle poprvé do ruky malířské náčiní. První veřejná výstava na sebe nenechala dlouho čekat, konala se v roce 1883. O šest let později ale umírá malířův otec a starost o rozsáhlou rodinu tak přešla na něj, deprese a velké finanční problémy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Po eskapádě s mladou milenkou Tully Larsenovou, která se po krátké době odevzdala zase jinému malíři, došly Munchovy deprese svého vrcholu, prakticky celý rok 1909 pak strávil v psychiatrické léčebně. Po odchodu z ní ale dostává jeho život nový rozměr, přichází více peněz a možností a Munch si kupuje usedlost poblíž norské metropole Osla, kde tráví prakticky celý zbytek života. Věhlasný umělec umírá během nacistické okupace Norska dne 23. ledna 1944 na nachlazení.

3. Francisco Goya

Autor slavných děl jako Nahá Maja, Vévodkyně z Alby nebo Stařeny a čas inspiroval ve své práci například Picassa nebo Maneta, v jeho obrazech se promítá hlavně strach z osamělosti, strachu a odcizení. Francisco Goya trpěl těžkou formou paranodity a v relativně mladém věku přišel o sluch. Během své malířské kariéry ale dokázal hodně, stal se královským portrétistou na dvoře španělských panovníků Karla IV. a Ferdinanda VII., po vpádu Napoleona do jeho vlasti ale muž, jenž údajně měl schopnost v jedné fázi svého života slyšet zvláštní přízračné hlasy, odchází do exilu na venkov. Umírá 16. dubna 1828 v Bordeaux, v tu dobu již kromě sluchu ztrácí i zrak.

4. Paul Gaugin

Občasný dobrý přítel Vincenta Van