Interview s mistrem ČR v kulturistice Borisem Oravou

0

Být mistrem České republiky v kulturistice něco stojí, konkrétně spoustu energie, odhodlání a vytrvalost. Zeptali jsme se Borise Oravy, jak to dokázal!

Řekněte nám něco o sobě, odkud jste, kde pracujete, co děláte s volným časem, …
Je mi 26 let, pocházím ze Šumperka, ale sedmým rokem žiju v Praze. Důvod jít do Prahy bylo studium FVTS UK, které jsem dokončil před dvěmy lety a zůstal jsem zde díky pracovním příležitostem. Nyní se živým jako osobní trenér a moje působiště je skvělé fitko Hammer Strength Fitness ve Vysočanech.

Ve volném čase se věnuju hudbě, hraju na baskytaru a momentálně rozjíždím svůj nu-metalový projekt. Předtím jsem hrál rok a půl v crossoverové kapele Bundy Tad. Mezi mé další zájmy patří freestyle kayak, který provozuju hlavně na Trojském kanále. V zimě jezdím freeski a příležitostně se věnuji dalším adrenalinovým sportům. Snažím se svůj čas využít na maximum, nemám rád nudu, potřebuju aktivitu. Nedávno se mi narodil syn Dorian, takže se snažím věnovat i rodině. Těším se, až trochu vyroste a bude moct provozovat moje koníčky se mnou.

Co vás vedlo ke kulturistice? Kdy jste se k tomu rozhodl?

V dětství jsem zkoušel a provozoval různé sporty, basketbal, atletiku, karate, akrobatické lyžování… Začali se mi líbit svaly asi pod vlivem Arnolda a začínal jsem jednoduše posilovat. Výsledky byly rychle viditelné, tak od 15 let jsem se zaměřil hlavně na posilování. Arnold byl ale zřejmě jen impuls, mám v sobě odhodlání na sobě pracovat, cílevědomost a touhu rozvíjet se. A nejedná se jen o svaly, ale o celkový přistup k životu.

Pak přišly první úvahy o závodech. V letech 2004 až 2006 jsem aktivně soutěžil v juniorech v kulturistice, byl jsem třikrát ve finále na mistrovství světa a z roku 2005 mám bronz.

Jaký je váš největší osobní úspěch?

Myslím můj největší osobní úspěch se skládá z dílčích úspěchů, počínaje setkáním se svou životní partnerkou a manželkou, narozením syna, až po můj aktuální návrat do vrcholovému sportu. Svatba, narození syna a můj prozatimní sportovní vrchol se odehrály v posledních šesti měsících.

Jak probíhají soutěže v kulturistice? Podle čeho se hodnotí?

Já soutěžím v kategorii klasická kulturistika, ve které jde o dosažení ideální postavy a připravenosti bez přehnaných objemů. Soutěžní váha je omezená v závislosti na výšce závodníka. Tato kategorie mi vyhovuje, protože je přirozenější, estetičtější a pro normální společnost atraktivnější. Hodnotí se svalový rozvoj, symetrie a vyrovnanost, vyrýsovanost a tvrdost svalů. Na vyrýsovanost a tvrdost však v poslední době dávají rozhodčí největší důraz. To vše se porovnává ve čtvrtobratech a sedmi základních postojích, které musí závodníci podle pokynů předvádět. Další částí soutěže je volná sestava, kdy závodník má minutu, aby se předvedl. Vše vyhodnotí sbor školených rozhodčích, kteří určují pořadí závodníků. Důležitá je samozřejmě i úprava pokožky, aby nebyla moc světlá, vynikly všechny detaily a vypadala přirozeně.

Proč si myslíte, že jste vyhrál? V čem se lišíte od ostatních účastníků?

Na M-ČR ve své kategorii klasická kulturistika nad 180 cm jsem byl nejlépe připravený s plnými svaly a symetrický. Následovala soutěž o absolutní titul, kde se postavili vítězové všech mužských kategorií Mistrovství ČR. I zde jsem působil nejkomplexněji a díky připravenosti a symetrii jsem získal titul absolutního mistra republiky.

Kromě neobvyklého účesu jsem se od ostatních lišil tím, že jsem byl výborně připravený, působil jsem vyrovnaně bez výrazné slabiny a vyšla mi skvělá forma. Byla to vlastně moje první soutěž v mužích.

Týden po Mistrovství republiky jsem startoval na Mistrovství Evropy ve Španělsku, kde jsem ve své kategorii obsadil páté místo. Výsledek to byl dost spekulativní, ale úroveň vyrýsovanosti a tvrdosti závodníků byla extrémní, což tam rozhodovalo.

Jak často a jak tvrdě člověk musí trénovat, aby se dostal tam, kam vy?

Několik měsíců před soutěží šly mé zájmy mírně stranou a věnoval jsem se intenzivní přípravě na soutěž. Trénoval jsem 6x týdně velmi intenzivně a maximálně tvrdě. Držel jsem se základních cviků a těžkých zátěží, každý sval jsem procvičil téměř dvakrát týdně. Trénoval jsem v antagonistických superséríích, kdy jsem udělal jednu sérii na daný sval a vzápětí další sérii na protilehlý sval. Tímto způsobem celý trénink. Je to velmi náročné, málokdo to používá v takovém rozsahu, ale přináší to maximální výsledky. Jinak mimo přípravu na soutěž trénuju průměrně čtyřikrát týdně, pravidelně a intenzivně trénovat jsem začal teprve před rokem.

Sport vás živí? Popřípadě, jste za své úspěchy nějakým způsobem ohodnocen?

Bohužel kulturistikou se u nás živit nedá. Ale pomáhají mi sponzoři MAD MAX – sportovní oblečení a fitness doplňky, FITNESSWORLD.CZ – obchod s doplňky výživy. Dále mě podporuje HAMMER STRENGTH FITNESS poskytováním ideálních podmínek k tréninku a práci.
Na některých závodech jsou zajímavé věcné ceny, jako tentokrát na M-ČR, ale na mezinárodních mistrovských závodech dostanete jen pohár. Ale díky tomu, že pracuji jako osobní trenér, mohu své úspěchy využít ve své práci.

Nastala někdy situace, kdy jste chtěl s kulturistikou přestat a věnovat se na plno něčemu jinému?

Ano, ta situace nastala po poslední soutěži v juniorech a trvala 5 let. Původně jsem plánoval přechod do mužské kategorie, ale nakonec jsem se úplně otočil. Od 18 do 20 let jsem se točil hlavně okolo kulturistiky. Po těch třech letech už mi to nepřinášelo dostatek uspokojení. Začal jsem si užívat studium a všechny možnosti, které FTVS UK a studentské období nabízí. Najednou jsem otevřel oči a mohl jsem se věnovat tomu, co jsem předtím odsouval. Začal jsem se věnovat hudbě a hrát na baskytaru, což do té doby byla pouze skrytá vášeň. Nebyl jsem omezovaný, tak jsem se pustil do akčních sportů. Trénoval jsem nepravidelně a už to nebylo mou prioritou. Zlom přišel před rokem na konci léta, kdy jsem si řekl, že bych mohl zkusit soutěž. Hlavní motivací bylo podpořit svou práci osobního trenéra a také výhoda, že se tyto dvě činnosti dají dobře skloubit. Ale takový návrat a vstup do mužské kategorie jsem nečekal.

Co se vám na vašem koníčku líbí nejvíce a naopak nejméně?

Na kulturistice se mi líbí, že člověk má režim, řád a cíl. Schopnost pracovat na sobě a rozvíjet se vyrovnaně je můj směr nejen ve sportu, ale i v životě. Anglický výraz “bodybuilding” to vystihuje (budování těla), ale ke kterému podle mého názorů patří také budování osobnosti a ducha. Tato myšlenka se mi velmi líbí.

Naopak se mi nelíbí, když se to přehoupne jen na jednu stranu nebo do extrému. Kulturistika je velmi náročný sport, který člověka velmi omezuje. Ale v klasické kulturistice se nemusíte hnát za takovými objemy, což mi vyhovuje. Trénink je prakticky stejný, ale když chcete přehnané objemy, je to hlavně o extrémní stravě, která mě právě nebaví. Proto se mi myšlenka klasické kulturistiky líbí. Mohu vypadat relativně normálně a nejsem tak omezený.

Mají o vás lidé obecně nějaký předsudek? Nebo vás naopak přeceňují?

Kdysi mi nikdo nevěřil, že jsem rocker a poslouchám metal. Ale jak jsem si nechal narůst vlasy, tak už jsem viditelně zapadal do této skupiny. A myslím, že dready mě nejlépe definují. Je dobré, když vzhled člověka odpovídá jeho názorům, přesvědčením a životnímu stylu. A to u mě dříve bylo přesně naopak. Dále si většina lidí myslí, že nemohou mít svaly a vyrýsovanou postavu bez steroidů. To je také předsudek.

Je nějaká myšlenka, kterou se v životě řídíte? Co byste chtěl čtenářům ještě sdělit?

Můj životní styl spojuje tělesnou kulturu, adrenalin a umění. Snažím se o harmonický tělesný i osobnostní rozvoj. Dosažením rovnováhy ve stravě, pohybovém rozvoji, i psychice, získáte životní rovnáhu, která přináší radost a štěstí.
Nebojte se ničeho, jděte za svým, buďte sami sebou a buďte aktivní.

Díky za rozhovor.

Podívejte se na stránku s osobními trenéry.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here